O tom, jak jsem náhodou potkala pana režiséra🌲
Ahoj!🌲
Jako první, velký díky za 100+ návštěv tady na blogu! To je úspěch za tak kraťoučkou dobu!
Tenhle článek nebude pojednávat o žádné konkrétní lokaci, nýbrž o situaci. Speciální situaci, která se mi stala letos v létě v červenci. Jakkoli neuvěřitelné tohle vyprávění může čtenáři připadat, tak úplně stejně neuvěřitelné připadá mně.😄
Avšak, jak pravím, stalo se.
Tak, teď už konečně k té příhodě. Jak jsem už psala v předchozích příspěvcích, strávila jsem v létě na Šumavě dva aktivní proťapané dny. Čtvrtý den ze čtyř jsem si ráno pobalila věci, hodila na záda turistický batoh a vyrazila dolů z kopce k zastávce autobusu. Koupila jsem si snídani v konzumu a, jak mě pověřila mamka, přihodila jsem k ní i jedny noviny s televizním programem. Pak už jsem se usadila na lavičku na zastávce a u snídaně si otevřela na klíně noviny.
Protože je Srní celkem frekventovaný průjezd doslova na všechny strany, každou chvíli kolem mě někdo projel. A jak jsem tak jednou zvedla hlavu, abych v duchu vynadala většímu traktoru, že mě ruší, zrovna když louskám zajímavou rubriku, koukám... a koho nevidím... přímo kolem mě prošel pan režisér Jaroslav Soukup.
Zaskočilo mi.
Ale nakonec ze mě (naštěstí) vypadlo aspoň 'Dobrý den'.
Pan Soukup mi odpověděl 'dobrý den, slečno.' a já se chopila příležitosti. Povídám: „Nejste pan Jaroslav Soukup?“ a on na to: „Jsem.“
„Můžu vám podat ruku?“ koktám dál. Vstala jsem a potřásla si s ním rukou. Poděkovala jsem, že mě přivedl na Šumavu, poděkovala jsem za Modravu a pochlubila se, že jsem na dovolené.
„A odkud jste přijela?“ zeptal se.
„Z Karlovarského kraje.“
„To je pěkně daleko.“
Kývnu se slovy 'to jo' a on najednou povídá: „A nemáte foťák? Že bychom dali fotku.“
Já v absolutním šoku, že mi fotku sám nabídl, lovím z kapsy mobil. Postavili jsme se fikaně tak, abychom za sebou měli konzum, ještě jednou na sebe kývli a rozešli se.
Ta náhoda všech náhod a autenticita celé té situace, myslím, činí ten zážitek ještě neuvěřitelnějším. Ale protože mě Modrava jako správná kriminálka naučila, že nejdůležitější jsou důkazy, tak tady jeden je:
Komentáře
Okomentovat