46 kilometrů centrální Šumavou🌲

Kdo sleduje taky instagramový profil blogu viděl v pátek 4. dubna fotky přibývající během dne do příběhu. Mapovaly průběh mého dalšího putování centrální Šumavou.  Tentokrát jsem šla ze Srní přes Hradlový most na Modravu, po naučné stezce na Filipovu Huť, na Kvildu a Horskou Kvildu a nakonec na Svojše. Odtud jsem jela autobusem zpátky do Srní. 

Celá cesta je opravdu hodně do kopce, proto nemusí být pro každého. Pokud byste se na túru přece jen vydali a kopírovali mou cestu, vyrazte ze Srní směrem k penzionu Zvoneček a po silnici na Rokytu. Tam je moc příjemné informační centrum - je dobře schované, ale určitě ho najdete. Dále podél Plavebního kanálu až k Hradlovému mostu. Tam jsou krásné výhledy na řeku a lze jít dále na Modravu po naučné stezce, ale protože mě trochu zlobily zbytky sněhu, já jsem pokračovala po silnici. Na Modravu dorazíte kolem Café na Soutoku a uvidíte přímo informační centrum. 

Na Filipovu Huť a dál vede z Modravy klikatící se silnice. Pokud si ale vyberete variantu naučné stezky, jež vede nahoru lesem, zvolte vhodnou obuv a půjde-li to, nechte tuhle možnost spíše na léto. Les je tam krásný, ale trochu zrádný. I tam jsem potkala zbytky sněhu, ale při opatrnosti se dá vše projít bez obtíží. Uvidíte krásné kaskády na Filipohuťském potoce. Ten vás vlastně vyvede až skoro z lesa ven. Já pokračovala po silnici trochu dříve, jinak stezka končí až nad občerstvením u Dáši na samém začátku Filipovi Huti. Tu zdobí další nádherné výhledy. 

Na Kvildu odtud není daleko. Kousek před ní mě navigace svedla na kamenitou cestičku mezi domy a za chvíli jsem byla u kostela a sochy Šumavy.  Jestli se chcete na Kvildě dobře najíst a dát si dobré kafe, vezměte to přes Pekárnu a pivovar!

Dál je lepší pokračovat po stezce pro cyklisty a pěší, která vede podél silnice na Horskou Kvildu a končí na Jezerní slatí. Já odbočila ještě k rysímu a jelenímu výběhu - štěstí jsem neměla, třeba ho budete mít vy. Jezerní slať jsem si taky prohlédla a šla dál na Horskou Kvildu. I tam se lze kochat naprosto nádhernými výhledy. 

Dál vede cesta už spíš z kopce na Svojše, malinké s krásným kostelem. Tam moje cesta končila a pokračovala jsem dál autobusem z rozcestí Rejštejn - Svojše. To už jsem měla v nohách 45 kilometrů a něco málo do plusu. Kdo by měl ještě sílu pokračovat, došel by přes Čeňkovu pilu nahoru do Srní. 

Tenhle výšlap je pro opravdu zdatné chodce, stojí ale za ta panoramata!🌲