Kdo byl 'pradědeček Johann' Baptist Eisner?🌲

V dnešním příspěvku se krátce koukneme do trochu vzdálenější historie než posledně. Podíváme se, kdo to byl Johann Křtitel (jinak taky Baptist) Eisner.

Když se v páté epizodě třetí série seriálu vrací Jana Vinická po pauze do práce a jede do sklárny v Anníně řešit případ ukradených skleněných houslí a sklářského receptáře, Petr Gabriel jí řekne, že by o sešit nerad přišel, protože je to památka po pradědečku Johannovi. Tady si shrneme, kdo to vlastně byl. 

Autor sklářského receptáře, dnes uloženého v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, se narodil v roce 1797 v Kašperských Horách. Protože byl potomkem sklářů, počítalo se, že bude v tradici pokračovat. Byl posledním skelmistrem rodu. Jeho otec a strýc ve své době měli v pronájmu například sklárny v Podlesí, na Antiglu, či na Filipově Huti. 

Po roce 1805 zasáhla sklářství na Šumavě krize, takže poslal otec Johanna studovat vojenskou akademii do Vídeňského Nového Města. Po dokončení školy nenastoupil na vojnu, ale vrátil se zpátky na Šumavu. V provozu byly částečně už zmíněné sklárny a s nimi i další, které Johann pomáhal vést. Pak otce nahradil na vedoucím postu. 

Následovala další krize a sklárny začaly vyhasínat. Johann bojoval ze všech sil. Ze studií měl znalosti, měl spoustu energie a do podnikání se opřel. Roku 1819 se oženil a postupně se manželům narodily dvě dcery Sofie a Emilie a nakonec i třetí dcera. Podnikání ale pořád padalo níž a níž. Poslední aktivní skelmistr z rodu Eisnerů šikovně prodal nájem sklárny Zlatá Studna Schmidtovi a Lötzovi a nechal v provozu jen sklárnu Stachy. 

V 19. století se začalo vyrábět čiré broušené sklo, pak i barevné. Roku 1825 si začal Johann Eisner zapisovat recepty na skla jak nové, tak starší. V první části knihy bylo vše rozděleno podle typu výroby a v druhé jsou popsány suroviny, výroba a stavba pecí. Psal knihu dvacet let a spoustu receptů také vyzkoušel. Vlastní pokusy si zapsal, datoval a uskutečnil na Podlesí po tom, co koupil od příbuzných místní statek. Založil sklárnu v Klášterském Mlýně a prodal sklárnu ve Stachách.

Roku 1847 zemřel a jeho majetek přešel na děti. Na Emanuela Schmida, manžela dcery Emilie, dost možná přešel sklářský receptář. 

Pokud by vás tahle osobnost zajímala víc, můžete kouknout na tyhle odkazy a počíst si v knize:

Jitka Lněničková - Příběhy šumavských sklářů (100 - 105)

Lněničková, Brožková - Receptář Johanna Křtitele Eisnera na výrobu na výrobu různých dutých a tabulových skel https://biblio.hiu.cas.cz/#!/records/3a49a013-9837-49ae-af89-5e07bf302800

https://www.sumava-bavorskyles.cz/gabreta/fr.asp?tab=gabstezcz&id=312&burl=&pt=STS1

https://www.myheritage.cz/names/johann_eissner%20von%20und%20zu%20eisenstein

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eissnerov%C3%A9_z_Eisensteinu

https://biography.hiu.cas.cz/wiki/EISNER_Johann_Baptist_1797%E2%80%931847