Sedmá kapitola Hlubin🌲

 Tereza pozvedla obočí. Než stihla zareagovat, David ji předběhl s vidličkou u úst: „To se občas stává. Asi máte prostě jen špatný den.“

„Když jsem vyšla ven, udělalo se mi líp.“

„Tak tam byla divná energie. Školy, znáš to.“ přisadil si Honza. Tereza mu přitakala, aby měli pocit, že se zapojuje do konverzace, a přitom jí hlavou vířily všechny možné myšlenky. Upřela oči do špaget na talíři a snažila se všechno si spojit. Honza jí snadno přečetl, ale nereagoval – vycítil, že by si to nepřála. Radši změnil téma a vyložil Davidovi, že je ve Vimperku vlastně všechno do kopce a proč založil zemědělskou firmu právě na jednom z těch kopců.

***

Polovinu roztažené deky na trávníku před domem si zabrala Andrea pro své ranní protažení a meditaci. Tu druhou zabrala pro změnu celou Tereza; seděla v tureckém sedu, všude kolem sebe měla prostřené své i Andreiny poznámky a spokojeně si mazala ke snídani toust s máslem a medem. Málem by si už kousla, ale zase paži spustila – na příjezdové cestě u plotu zastavila Škoda Karoq, z ní vystoupil doktor Jonáš a usmál se na ně přes nízkou branku. „Dobré ráno, dámy.“

„Dobré.“ otevřela Andrea jedno oko a tvář jí ozdobil úsměv, „Pojďte za náma, doktore.“

„Omlouvám se, že vás takhle přepadám.“

Než k nim došel, Andrea skončila s meditací a posadila se. Tereza jí i Davidovi nalila kávu z konvičky a odsunula na stranu sešity s poznámkami.

„Koukám, že se činíte.“ mrkl na ni David.

„Nedá mi to spát. Občas doslova.“ vydechla Andrea.

„Taky se tím zabývám. Jste zvláštní případ, Andreo.“

Tmavovláska si poposedla a povzdechla si. Ona teď nepřemýšlí nad ničím jiným, Réza obrací knihovnu vzhůru nohama a Honza využívá toho, že je pomocnou rukou v parku a dostane se, kam potřebuje. A co z toho? Že Andrea trpí náměsíčností, která není běžná? Že se jí dějí věci, které se jí nikdy předtím neděly? Že zničehonic trpí nočními děsy? Jestli se někde skrývá odpověď, tak je dobře schovaná.