Šestá kapitola Hlubin🌲

Jak se říká, jako na potvoru, od chvíle, kdy si Andrea nasadila náramek se sledovacím zařízením, Honza s Rézou mohli sledovat její pohyb jen ve dne. Dojížděla na schůzky a do kanceláře, rozvážela zboží a absolvovala dvě přednášky v Sušické knihovně. Když už se jí zdály sny, vyskytovala se v nich voda, ale noční můry se jí vyhýbaly.

I se zápisníkem, do něhož zvládla zahrnout všechny své noční vycházky a sny, vyrazila na pondělní schůzku do spánkové laboratoře. Před spaním vypila jeden bylinkový čaj z vlastních zásob a pevně si na nohou zavázala plátěné kecky.

„Odsud se jen tak nedostanete, Andreo.“ usmál se doktor Jonáš. Plášť si svlékl a místo něj měl na sobě džíny a sportovní mikinu, „Zamknu, abyste mohla být klidná. A nehnu se odsud.“

„Jestli usnu já, pane doktore, … vy musíte zůstat vzhůru. Neznám to tady a-.“

„Slibuju, že nezavřu oči celou noc. Nemáte se čeho bát.“

„Tak jo.“ kývla Andrea, i když necítila klid, „Díky. Davide.“

Klidnější byla, až když uslyšela za zády cvaknout zámek dveří.

Do chvíle než Andrea usnula hlubokým spánkem, si David myslel, že bude potřebovat kávu. Hrnek okamžitě odložil; nebylo ještě ani jedenáct a Andrea už byla na nohou. Vstala a přešla přes pokoj ke dveřím. Zjistila, že se nedostane ven, takže překonala pár kroky místnost znovu k zamčenému oknu. Náramek s GPS červeně blikal, což značilo, že je jeho nositelka v pohybu. Měřič tlaku na druhé ruce prozrazoval, že spí. David sledoval každý její pohyb. Když se zastavila a otočila obličej k oběma dvěma kamerám v rozích místnosti, jako by se do nich chtěla podívat, vstal. Sledoval její počínání dál přes sklo. Andrea nepanikařila, neprobudila se a rychle pochopila, že se ven z pokoje nedostane. Pak si prostě lehla na studenou podlahu u postele a její puls se zklidnil.

David tu noc neměl na spánek ani pomyšlení.

***

To, že Andreino chování doktora Jonáše dost vyděsilo, nebylo předmětem konverzace během středečního oběda ve Vimperku. Honza utekl z kanceláře, Andrea absolvovala přednášku pro šesťáky na základní škole, Tereza si vybrala na zbytek dne dovolenou a David navštívil město poprvé v životě.

„Jsi v pohodě?“ loupl Honza očima po Andree, „Ta přednáška nedopadla?“

„Ne, to ne. Byla fajn. Ale… bylo tam prostě moc lidí, nevím. Jako by tam byla divná atmosféra nebo co. Mně ty děti překážely.“