Desátá kapitola Hlubin🌲

David Jonáš po společně stráveném dni nebyl pro Andreu už jen doktor. Byl partner, kamarád, jež jí pomáhal řešit problém, který ji sužoval a kamarád, jež jí psal esemesky – ptal se, jaký měla den, jak se vyspala a jestli se udály nějaké změny.

První polovinu týdne s ní strávil Honza a ve čtvrtek ji Tereza vyzvedla v Klatovech. Tam otevřeli nový malý obchod, jehož hlavním dodavatelem byla právě Andrea.

„A co Honza?“ zeptala se Andy. Stála k Réze zády a vařila kávu, „Teď se vidíte dost často.“

Tereza se nadechla. „Je pořád stejnej. Pořád. Nechci být sobecká, jde o tebe a já nechci do toho, co se děje kolem tebe, tahat nás dva s Honzou.“

„Mluvil o tobě, když tu byl. Koukal na tu poslední fotku s bábi a vzpomínal. Na tu…“ usmála se Andy, „květovanou halenku.“

„Konečně mi ji dala. Konečně a za týden ji vezla rychlá. Poslední, co mi řekla, bylo, že je Honza pěknej vůl, když nechal holku, jako jsem já.“

Obě dvě úplně zapomněly na kávu. A pak se Andrea zeptala na něco, co jí létalo hlavou a ona díky tomu nemyslela na svoje noční můry: „Ty ho máš pořád ráda, Rézo, viď?“

„Nikdy jsem nepřestala. Vždycky bude moje první láska. Velkej pan inženýr.“

Už se zase obě smály.

„Co jezdí v elektromobilu, aby neznečistil Šumavu.“

„Přesně ten.“

„Promluvte si.“ vydechla nakonec Andrea a posadila se Tereze naproti, „Myslela jsem, ze tenkrát najdete kompromis. Protože bábi měla pravdu.“

„Teď mi, prosím tě, řekni, co ty a David. Vy hledáte kompromis? Jakej je?“

Andrea se spokojeně usmála. Posadila se na židli do tureckého sedu. Popravdě nevěděla, kde má začít, aby Tereze řekla, co všechno se jí honí, ode dne stráveného s Davidem, hlavou. Zamyslela se nad ním, nad jeho humorem, názory, otázkami. Nad faktem, že ji nikdo před ním nebral vážně. Že ví, co ji trápí a touží jí pomoct.

„Je milej a vtipnej.“ vydechla, „Mluvil o svojí práci, chtěl vědět, co dělám já. Prý si tu odpočine od města a líp se mu tu dýchá.“

„Ten pocit má, protože holku jako ty by ve městě nenašel. To je stejně gól. My se odtud nehnem – narodili jsme se tu, vyrostli a taky tu umřeme. On je město samo, žije v jiným vesmíru. A stejně ho sem táhne ta tvoje aura.“

Tmavovláska se zachechtala a zakroutila hlavou.

„Já žádnou auru nemám. Tu měla naše máma -.“

„A tys ji zdědila. Kde jsi, tam je jiná energie. Lepší, čistá. A David to taky cítí.“