Patnáctá kapitola Hlubin🌲

Přišel zrovna, když se Andrea v trávě protahovala. Meditovala vestoje na jedné noze, vánek jí čechral rozpuštěné vlnité vlasy, byla k němu zády. Položil tác se snídaní na připravenou piknikovou deku a posadil se. „Proč mě nepřekvapuje, že jste už zase bosa?“

„V keckách se s přírodou propojím těžko.“ 

Znovu se zachechtali. 

Andrea se posadila vedle Davida a rukou ho zastavila, když si chtěl kousnout do toustu. Zvedla ukazováček, zavřela oči a spojila ruce. S úsměvem si prohrábl světlé vlasy. Napodobil ji. 

„Hlavně dýchejte.“ šeptla, „Narovnejte se a zkuste na nic nemyslet. Úplně vypněte.“ 

Moc dobře věděl, že přesně to vedle ní nezvládne. Znovu oči otevřel a otočil na Andreu hlavu. Tiše jednou svou rukou její ruce překryl a sesunul je dolů. Andrea sebou škubla. Podívala se mu hluboce do očí, jenže ani jeden nezvládli promluvit. David se usmál, naklonil se blíž a opatrně Andreu políbil. Nelíbal ji tak dlouho, jak by si přála. Za pár minut přestal. „Promiň.“ šeptl. 

„Pokračuj.“ Andrea si klekla na kolena a David si ji přitáhl co nejblíž k sobě. Políbil ji znovu. Na svět kolem zapomněli a líbali se, dokud nepotřebovali popadnout dech. Prsty nechala zapletené ve vlasech na jeho zátylku a šeptla: „Tohle patří k léčbě?“ 

„To je bonus.“ 

„K čemu?“ 

„K nám.“ pousmál se jí do rtů, „Doufám, že mi nedáš košem. Teď, … když jsem to tak dobře rozehrál.“ 

Bouchla ho pěstí do hrudi a on zakroutil hlavou. „Jsi neuvěřitelně krásná a úžasná žena, Andreo. Máš něco, co mě nutí na tebe myslet každou vteřinu. Chci přijít na to, co se ti teď děje. Ale pak tě neopustím.“ 

„Tak tomu dáme šanci. Nechci se vzdát chlapa, jako jsi ty.“