Osmnáctá kapitola Hlubin🌲

Andrea cestou zpátky řídila a Tereza na sedadle spolujezdce dělala pořádek v sepsaném textu. Několikrát poznamenala, že by z toho celého byla super kniha, zasmála se vlastnímu vtipu o případné hlavní hrdince, která by se měla identifikovat jako drozd, protože to je teď v módě a bouchla Andreu, jež to přešla protočením očí.

Andrea zakroutila hlavou a rozjela se, jakmile se znovu zvedly železniční závory. Vyrazily do pátečního klatovského provozu, ale Andree se při přejezdu přes koleje zatočila hlava. Udělalo se jí nevolno, polil ji studený pot a musela se několikrát zhluboka nadechnout. 

„Co je?“ zareagovala Réza okamžitě. 

„Nevím…“ 

„Zastav.“ 

Andrea opatrně zajela k nejbližší krajnici a zastavila. Ulevilo se jí, ale Tereza jí stejně musela pomoct z auta. Nechala Andreu posadit se na kraj kapoty a vrátila se do auta pro vodu. „Co se stalo? Nesedl ti ten zákusek nebo co?“ 

„Zamotala se mi hlava.“ 

Réza vyfoukla z plic zadržovaný vzduch a pohledem zkontrolovala, jestli je Andrea opravdu v pořádku. Setřela rukávem halenky tmavovlásce z tváří pot a upravila šaty na ramenou. 

„Chvilku zhluboka dýchej. Pak budu řídit.“ Réza se opřela o kapotu vedle Andrey a objala ji paží kolem ramen, „Vezmeme to horem přes Kvildu, tam je čistší vzduch. Až budeš moct, tak pojedeme.“ 

„Děkuju.“